(bez nároku na úplnost)
Zamyšlení
nad příčinou a důsledky tragédie v Beslanu
(bez
nároku na úplnost)
Nemohu
a nechci v novinách, časopisech či na zahraničních webových stránkách
prohlížet fotografie z místa obrovského neštěstí a lidských tragédií
v severoosetinském Beslanu. Výraz neštěstí není správný, neboť se
nejednalo o nahodilost, ale cílený barbarský čin teroristů. Rozum se
vzpírá pochopit, že ti, kteří jej provedli, by měli mít právo
nazývat se ještě také lidskými bytostmi. Člověka zaplaví kromě
hrůzy a bezmocného vzteku či nenávisti, tedy emocí veskrze
negativních, také obrovský, bezbřehý soucit s nevinnými dětskými
obětmi, jejich dospělými průvodci a jistě rodinami pozůstalých.
Přivedlo mne to k zamyšlení.
Nechci
oním zmíněným soucitem, který pohled na zveřejněné fotografie nutně
vyvolává posilovat zlo, jež se jím živí, stejně jako nenávistí.
Zvláště, nejsem-li si jistá, kde vlastně je, odkud přišlo, kde se tam
vzalo, kde sídlí. Myslím, že v tomto případě má své kořeny v Rusku,
v tradiční krutosti všech předchozích vládců, jichž je Putin
nástupcem. Položila jsem si otázku PROČ právě v Beslanu. Dále je
třeba položit otázku, jaká je vlastně etnická skladba obyvatelstva a
poměr počtu lidí vyznávajících islám v tomto jinak tradičně
pravoslavném městě. Pro muslimy jsou právě děti posvátné, a naopak
druhá strana dobře ví, že podle tradic islámu, za smrt dítěte se
platí nikdy nekončící odvetou. Smrt za smrt. Potvrzuje to i názor
novinářky, osoby velmi dobře znalé tamějších poměrů, zveřejněný na
BL, v reakci na článek Jaromíra Štětiny.
www.blisty.cz/2004/9/9/art19697.html
Dále
jsem si položila otázku: PROČ? Proč jen bylo vše od začátku tak
kruté? Scénář vyjednávání, obvyklý, mají-li teroristé požadavky,
které žádají splnit zde nebyl naplněn. ÚČELEM byla tedy co největší
krutost a smrt. Nepodstatné jsou úvahy, zda se průběh záchranné akce
vymkl kontrole a spekulace o důvodech. Přesto se této, zdánlivě
zvrhlé myšlence nelze ubránit, neboť vše tomu nasvědčuje. Nutno mít
na zřeteli obrovský, pokračující rozklad, ke kterému došlo uvnitř
bývalého sovětského impéria, rozklad lidský, organizační i finanční,
kdy zuří nelítostný boj. Je to boj o moc, mezi politickými,
armádními i bezpečnostními složkami a lidmi ve funkcích na všech
úrovních. Na druhé straně nelze nemyslet na nálady mezi trpícím,
rezignovaným obyvatelstvem, po měsíce a roky strádajícím bez výplat
či bez práce, bez naděje na jakékoli zlepšení. V mnohých oblastech
zůstaly uprostřed rozlehlých travnatých plání trčet opuštěná
paneláková města, jako přízraky, bez jediného člověka, mrtvá.
Všichni tato místa smutku a beznaděje, kde kdysi žili jako normální
lidé byli nuceni opustit. Ruský národ vymírá. Potvrzují to i
současné demografické statistiky. Mají v této rozvrácené
společnosti, kde nutností je vlastnit zbraň na osobní ochranu ještě
normální lidské hodnoty své místo?
Teroristický
útok byl zacílen do jiného prostředí. Na Kavkaz, do poklidného
jihoruského města Beslan, spíše je nutno říci města
severoosetinského, nacházejícího se na pomezí Osetie, Čečny a blízké
Gruzie. Města se značným podílem obyvatel vyznávajících tradiční
islám. Pro muslimy tradiční hodnoty nejsou mrtvé. Rodina je pro ně
nade vše, žádného člena rodinného „klanu“ ostatní členové
rodu nenechají padnout, vždy se najde pomoc. Děti jsou pro ně
pokladem nejvzácnějším. A právě tyto děti byly brutálně zavražděny po
nekonečně dlouhém, neskutečném fyzickém i duševním strádání.
Bestiální útok byl zacílen po pečlivé úvaze právě sem. Můžeme se jen
ptát, zda si osnovatelé tohoto teroristického útoku skutečně
uvědomují všechny důsledky. Pokud ano, jeví se celá věc ještě daleko
hrůzněji, je-li to vůbec ještě možné, z pohledu do budoucna.
Informace
se různí, těžko se orientovat. Nelze zde neuvést, že svůj podíl na
tom mají oficiální ruské orgány, které znemožnily nezávislým
investigativním žurnalistům přístup do města, a to buď úplně, nebo
jim alespoň znemožnily pracovat. Jedná se, jak známo o Andreje
Babického z rozhlasové stanice Radio Svoboda, který byl již na
letišti v Moskvě po připravené provokaci vyšetřován a zadržen na pět
dní, nebo o Annu Polikovskuju, zpravodajku listu Novaja Gazeta, která
skončila v nemocnici v Rostově nad Donem přiotrávená čajem, podaným
jí v letadle. Málo se ví o skandálu s gruzínskou žurnalistkou,
zpravodajkou gruzínské nezávislé televize Nanou Ležavu, která přibyla
na místo společně se svým asistentem pouhou čtvrthodinu po začátku
osvobozovací akce, prováděné speciálním komandem. Novináři začali
okamžitě pracovat, mluvili s lidmi z města, zjišťovali informace.
Ležava byla zadržena příslušníky FSB poté, co podala telefonicky
svědectví o tom, co viděli, tj. jak členové komanda za pomoci
výbušniny prorazili ze zadní strany budovy školy díru do zdi, aby
bylo možno evakuovat rukojmí. Ležava tvrdí, že teprve poté
následovala řada výbuchů uvnitř školy, při nichž již umírali rukojmí,
děti a následně spadla střecha, která neštěstí dovršila. List
Kommersant v podtitulku článku dvojsmyslně uvádí, že gruzínskou
žurnalistku zadržela FSB proto, že „viděla výbuch z té
nesprávné strany“. Jako oficiální důvod bylo uvedeno, že nemá
akreditaci a správné vízum v pase. Nic nepomohlo vysvětlení, že v
nastalém chaosu za otřesně dramatických událostí nebylo přece možné
jít si vyřizovat do města na tiskové informační středisko Rustavi 2
tato, za normálních okolností formální povolení. Gruzínský prezident
následně poslal prezidentu Putinovi protestní dopis, kde připomněl,
že podle vzájemných dohod bylo ruským novinářům v roce 2002 umožněno
pracovat v Gruzii bez akreditace. Nana Ležava je známa tím, že její
názory se ostře odlisuji od oficiálně prezentovaných, což potvrzuje
knihou, kterou napsala a vydala.
Speciální
protiteroristická jednotka se dle Kommersantu nenacházela v době
začátku teroristického útoku v Beslanu, ale v 60 km vzdáleném městě,
kde právě v jiné škole měla protiteroristické cvičení. Jsou
spekulace, že dorazila na místo pozdě. Mezitím už zasáhli sami
civilisté, ozbrojeni, jak je v kraji zvykem a nutností. Údaje o
jejich počtu se rozcházejí od stovek do tisíců. Svědci z řad
přeživších účastníků masakru zpochybňují i informaci o náložích a
výbušninách, nastražených ve škole předem. Skutečnou konkrétní
pravdu se asi niky nedozvíme. Podle svědectví rukojmích, nebyli byli
mezi teroristy pouze osoby vyhlížející jako Čečenci, ale jak se
ukázalo i onen mladý Ukrajinec, který měl útoku velet, ale taky
například černoch. Konkrétní krutosti spáchali tedy jednotlivci,
nikoli národnosti. Nikoli Ukrajinci, ale Ukrajinec. Nikoli Čečenci,
ale třeba Čečen. Taky černoch. Kdo ví jaké byl národnosti a vyznání.
Možná ruské? Některé z nich lidé dokonce později poznali a znají i
jména. Zatím se obraz nesložil.
Moje
RESUMÉ: Celá tato tragédie byla cílena na dosažení co největšího
neštěstí, bolesti a utrpení. Tak velkého, aby svět nebyl schopen
rozeznat přes tuto clonu zloby a nenávisti a šoku, který utrpěl,
skutečný cíl. Čím větší bolest, tím většího cíle bylo dosaženo - a
tím větší lež kryje. Cíl, jak je obvyklé hlavně při práci ruských
/dříve sovětských/ tajných služeb nebyl jen jeden. A Putina s jeho
minulostí v přítomnosti nelze podceňovat. Spoléhá výhradně na sílu a
k lidskému životu nemá žádnou úctu, stejně jako všichni jeho
předchůdci krutovládci, jejichž život lemovaly desítky a stovky
milionů týraných a mrtvých. Nenechme se oklamat skutečností, že se
Putin za mrtvé údajně pomodlil. Hitler se taky modlil.
Ne
náhodou po svém nástupu do funkce prezidenta Ruské federace
přerozdělil Putin územně zemi podle dosavadních vojenských oblastí,
ty měly své vojenské velitele a nebyly veřejně prezentovány. Na tato
místa dosadil gubernátory, s vazbami na armádu, v některých případech
přímo armádní velitele. Nezapomínejme, že celá dlouhá desetiletí to
byl Sovětský svaz, se svou diktaturou a enormně militaristickou a
expanzivní politikou, kdy financoval, podněcoval a posiloval
prostřednictvím KGB většinu ohnisek světového napětí -a terorismu
/např.IRA-pozn./. Spolu s ním satelity Východního bloku, včetně naší
země.. Tyto informace dnes existují a jsou doložitelné na základě
částečného zpřístupnění archivů.
Pokud
hledám příčiny toho, co se tak neodčinitelně stalo, napadá mne, a
nyní mi výhradně materialisticky zaměření lidé prominou, zda tato
hrůza není posledním záchvěvem či křečí zla, chcete-li temných sil,
oněch nejtemnějších, neuchopitelných sice, ale zřetelně přítomných v
našem vědomí a světě, nyní zkoncentrovaných právě v Beslanu.
Mluvím-li o "posledních" záchvěvech, mám na mysli
dlouhodobý časový horizont, uváděný v pojednáních mystiků, který
ovšem nemusí být nutně tak vzdálený, jak bychom si všichni přáli.
Všichni víme, a nemá smysl před touto skutečností zavírat oči, že
svět, ten náš, na této planetě přestává být pro stále větší počet
jeho obyvatel dobrým, dokonce i snesitelným místem k životu. Pro
mnohé již jím dávno není. Není snesitelným místem k životu například
pro obyvatele Čečny, zdecimované dvěma válkami, není a nebude
snesitelným místem k životu pro lidi v severní Osetii, kde v Beslanu
snad každá rodina ztratila někoho blízkého a to nejcennější - své
děti, naději a budoucnost
Za
mrtvé oběti, ač nemohu říci že jsem ten „pravý“ křesťan,
se můžeme jen modlit, jako se modlíme k Bohu když je nám nejhůře.
Může být hůře? Obávám se že ano. Až se bude jednat o naše děti.
Napadá mne, že snad zbývá spíše prosit a vyprosit pro ty mrtvé a
zároveň pro nás všechny to, čemu říkají křesťané „milost Boží“.
Je nutno hodně přemýšlet, uvažovat, analyzovat z různých hledisek a
nenechat se primitivně strhnout nám podsouvanými zjednodušenými
odůvodněními ani řešeními.
Vždy
je potřeba položit si nejdřív onu kardinální otázku: Cui bono, cui
prodest? Možná už svět dospěl tak daleko, že odpovědi na otázky po
příčinách světového terorismu nelze nalézt. Musíme si uvědomit, že
teror nemůže posloužit nikomu a v důsledku se obrátí jak proti jeho
původcům, tak proti nám všem a našim dětem, kteří jsme jeho
potenciálními obětmi. Dokonce se možná svou lhostejností ke stavu
světa, jeden k druhému vzájemně a pasivitou nepřímo na jeho
vyživování podílíme?
Pokud
se vrátím k otázce položené v úvodu „PROČ PRÁVĚ TAM? , nelze
mi nemyslet na dílo našeho předního mystika, téměř současníka
Květoslava Minaříka /1908-1974/, který někdy v těžkém období druhé
světové války měl vizionářskou předtuchu. Bohužel, jak se vyjádřil,
neměl podmínky k tomu, aby tuto velmi působivou vizi dále duchovně
zpracoval a upřesnil. Aniž bych citovala přesně, uvedu, že se
jednalo se o vizi obludného zla, jež zachvátí svět. Zla tak velkého,
že proti němu našimi lidskými schopnostmi nebudeme mít obranu.
Napadá mne, zda tímto zlem neměly být právě naplněny akty světového
terorismu. V představě se Mistrovi toto zlo zhmotnilo, pokud to lze
vůbec takto říci do postav tří démonů, pokrývajících tři světové
lokality. Kam měli být situováni dva z nich, není mi přesně známo,
myslím že právě toto nestačil sdělit. Ten třetí démon zla se zjevil
kdesi v oblasti Kavkazu. (!)
Aktuálně
pod čarou. Dnes 13. září 2004 bylo zveřejněno, že prezident Putin
zavádí veškerá dostupná bezpečnostní protiteroristická opatření v
oblasti Kavkazských republik. Právě tam. V oblasti nejvíce postižené.
Opatření (jaká konkrétně?) nejsou namířena proti teroristům, ale
proti obyvatelstvu.
Claudie
Nikolajenková
12.
září 2004